Naháči

Tak je to tady. Byť jsme se snažili to dlouho tajit a chystat to jako překvapení, dnes nastal ten okamžik, kdy se Lucka rozhodla, že je potřeba malé pískomilstvo postavit na vlastní nohy. Zatím tedy spíš na vlastní břicha, záda či boky. Až se to ti naši otravové dozvědí, budou zřejmě trochu v šoku.

Jsou neskutečně prťaví, korková zátka je proti nim jako vzducholoď Zeppelin proti kubánskému doutníku a jsou bez srsti úplně nahatí. Barvou připomínají tmavou červenou cihlu. Bezvadný je, že zatím vůbec neslyší ani nevidí, takže můžeme s Luckou klidně vesele dovádět a radovat se a vůbec je nerušíme. Jedinný co je zajímá, je jídlo. A toho má myslím Lucka, jak jsem tak sledoval, celkem dost. Ale je potřeba vydržet se zásobami zhruba 3-4 týdny.

A už se dere ke slovu Lucka (před porodem taková plachá je najednou více chtivá společnosti): Chtěla bych poděkovat Fredovi za zařízení bejváku pro malý. Často se o mě staral a pečlivě čistil mou srst na celém těle. Chvílemi jsem zřejmě vyděsila i ty naše otravy, když jsem tam ležele bez hnutí na zádech, s tlapkama před s sebou a Fred mě poctivě kartáčkoval po srsti. Nemám moc času, protože pět hladových krků požaduje odpolední svačinu.

Takže další novinky zase příště.