Ferda a Amálka

Začátek prázdnin bývá ve znamení zvýšeného cestování. Naši poslední mladí již po nějakou dobu koketovali nejen s výpravou za poznáním, ale rovnou i s opuštěním rodinného krbu. Naši otravové to nějak vytušili a zařídili jim jízdenky kamsi do klidné a příjemné čtvrti. Prý Popůvky nebo tak nějak.

Z kraje to vypadalo na odjezd do pískomilové trestnice, neboť cesta byla tak divoká, že jízda 3. třídou je v porovnání s tím, co zažili, hotový luxus. Jeli snad na kole či co. Stěžovali si na příšerné skákání, hluk a houpání jako na horské dráze. Naštěstí se ukázalo, že to byla jedinná nepříjemnost, kterou si vybrali hned na začátku.

Dle pískomilových sociálních sítí máme zprávy, že jsou už zabydlení, dostali pěknou parcelu a jejich otravové jim pomohli s jejich vybavením. Mají dost prostoru pro hrabání, okusování a hned za barákem mají sportovní areál s houpačkami a průlezkami. Snad mají i ochranku, protože Ferda psal o nějakých hlídačích, ale moc jsme tomu s Luckou nerozuměli. Kdysi mi můj děda vyprávěl, že otravové chovají prý nějaké domácí miláčky, vodí si je na jakési šňůře, myslím, že se tomu říká vodítko, ven. Ale co může být lepší domácí mazlíček než pískomil. Takže to bude asi něco za účelem naší ochrany.